Queer Praha

Ve společenskovědním semináři se pravidelně věnujeme i aktuálním celospolečenským tématům, ke kterým bezpochyby patří i problematika stejnopohlavních vztahů. Tím spíš, když se jedná nejen o téma společenskovědní, ale též dějepisné, neboť „queer“ láska je tu pochopitelně odjakživa. Mění se jen pohled společnosti a legislativní rámec.

Právě z toho důvodu jsme se ve středu 29. září vydali na naučnou vycházku po Praze, kde jsme se na celkem 17 zastávkách seznamovali s „queer“ historií hlavního města. Žáci tak měli možnost dozvědět se bližší informace o životech lidí, kteří tu vždy byli s námi, ale až v posledních letech zažívají alespoň částečnou emancipaci.

Netradiční exkurse nás zavedla především po stopách života homosexuálů v období 1. republiky a za socialismu, ale v této sondě za dějinami každodennosti nechyběl ani pohled až do středověku. Nad rámec konkrétních osudů a příběhů jsme pak sáhli v případě tematických zastávek věnujících se homoerotickému umění či (mnohdy bizarním) pokusům o léčbu homosexuality.

Pro úplný kontext dodejme, že přiložené fotografie vznikly jednak na tzv. schodech naděje u Masarykova nádraží, které byly v minulosti ikonickým místem seznamování homosexuálů, jednak před plastikou Sbratření ve Vrchlického sadech, která nám připomíná, že pro nás historicky běžný výjev dělníka vřele vítajícího rudoarmějce-osvoboditele může v jiných kulturách působit až nepatřičně, jak ostatně dokládá pobouření, které socha vyvolala při převezení do japonské Ósaky na EXPO 1970.

David Chlumský