Poznávací zájezd do Salzburgu
8. 11. – den první
Tak jsme se dočkali a 8. listopadu dopoledne jsme vyrazili plni očekávání z Hlavního nádraží v Praze směr Salcburk. Sice nás po cestě potkali nějaké útrapy jako zpožděný vlak, výluka, ale nakonec jsme před pátou dorazili na Salzburg Hauptbahnhof, došli na hotel, kde vše proběhlo v pořádku a mohli jsme do pokojů. Ubytování se nacházelo hned vedle nádraží, vše bylo nové, upravené a pro mladistvé jak dělané. S úplně prázdnými žaludky jsme vyrazili objevovat město, abychom se sním seznámili, ale nakonec jsme večer po malém rozchodu padli do postelí zcela vyčerpaní.
9. 11. – den druhý
Ráno jsme po vydatné snídani vyrazili na největší zcela dochovanou pevnost v Evropě na vrcholku Mnišské hory – pevnost Hohensalzburg. Po cestě jsme na Kapitelplatz narazili na velké šachy a naši studenti se hned vrhli do souboje, dokonce zaujali kolemjdoucí.
Lanovka vedoucí k pevnosti bohužel byla mimo provoz (pustili ji v den našeho odjezdu), ale my se výzvám nevyhýbáme. Stoupání bylo solidní, ale nakonec jsme se dočkali nádherného výhledu na město Salzburg a Alpy v dálce. Pohled byl opravdu dechberoucí a všechny nás návštěva pevnosti nadchla. Naštěstí jsme k tomu měli i krásné počasí, takže bylo vidět do dálky a na takový zážitek jistě dlouho nezapomeneme.
V pevnosti toho bylo opravdu mnoho k vidění a nabídla nám toho opravdu mnoho – panorama okruh, výstavy o historii Salcburku, zlatý sál s noční oblohou a zbrojnici, v níž se studenti opravdu vyřádili, neboť měli k dispozici velké množství her a aktivit.
Odpoledne jsme se rozhodli podívat se do QuartierDomu, jedinečné kulturní atrakce v srdci historického centra Salcburku. Na ploše 15000 m2 se představují přes dva tisíce nádherných exponátů z dlouhého období 1300 let pohnutých dějin. Již z toho lze usoudit, že nešlo o krátkou návštěvu. Prostory a exponáty nám vyrážely dech. Samozřejmě oblečení do dobových kostýmů nesmělo chybět!
I když většina z nás byla po náročných prohlídkách vyčerpaná, zvládli jsme společně ještě návštěvu Mozartova rodného domu, kde jsme se mohli podívat na život geniálního skladatele a klavírního virtuosa, který zde roku 1756 spatřil světlo světa. Nemohli jsme přeci vynechat tuto velkou osobnost, neboť ne nadarmo se Salcburku říká Mozartovo město. Seznámili jsme se blíže s jeho dětstvím, rodinou, životem a hudbou. Mozartův rodný dům stojí v srdci Starého města v ulici Getreidegasse, v českém překladu Obilná ulička. Jde o nejznámější ulici města, která má pověst nejkrásnější nákupní ulice v Rakousku. Zlákal nás nezaměnitelný šarm, luxusními butiky a obchůdky s tradičním zbožím. Nelze zde přehlédnout obrovský počet kovaných a částečně zlacených cechovních znaků nad vchody domů a krámků.
10. 11. – den třetí
Třetí den jsme se, na rozdíl od dvou předešlých, probudili do pošmourného a deštivého počasí. Vrcholky krásných hor, obklopujících město, se tak ztrácely v husté a nízké oblačnosti. Důvod k zoufání to však být nemusel – v průběhu dopoledne nás totiž čekala prohlídka rozlehlého komplexu Haus der Natur, který lze zjednodušeně označit jako interaktivní přírodovědné muzeum s několika odděleními věnovanými i historii (respektive antropologii). Muzeum také úzce spolupracuje s nedalekou univerzitou a jeho součástí jsou i expozice popularizující vědu a její poznatky – „science centre“ a „science lab“. Toto muzeum je v Salcburku nejnavštěvovanějším a také nejrozlehlejším (cca 7000 metrů čtverečních).
Haus der Natur se nachází nedaleko kanálu řeky Salzach, poblíž centra města. V každém ze čtyř pater (včetně přízemí) jsou vždy dvě až tři expozice věnované rozmanitým tématům, které však spojuje téma poznání – ať už přírody nebo člověka a jejich vzájemně propletených dějin. Zde by zvídavý a po poznání dychtící člověk mohl strávit klidně i několik dní a stále by nebyl zcela „nasycen“. Začali jsme v přízemí, kde jsme mohli zahlédnout střípky z rozmanitého podmořského světa, dinosaury a také dějiny Tibetu. V prvním patře se nacházela neuvěřitelně obsáhlá sbírka všemožných minerálů, které lze v přírodě nalézt. Hned vedle ní se nacházela interaktivní expozice „náš vesmír“ s modely družic, raket, planet, ale také s replikou obývacího pokoje (včetně exemplářů dobového tisku), ze kterého bylo v roce 1969 možno sledovat právě ten okamžik, kdy se lidská noha poprvé dotkla Měsíce. Naši studenti si mohli též vyzkoušet, kolik by vážili na různých planetách a měsících v naší sluneční soustavě.
Vystoupaly jsme výše… nohy sice po předchozím náročném dni protestovaly, ale zvědavost a touha poznávat nám dodávala energii. Spatřili jsme krásnou výstavu k evoluci člověka. Modely pravěkých lidí, nástrojů, výstava lebek různých vývojových fází člověka.
V posledním patře se hlásila ke slovu opět nejprve příroda – největší království na zemi (totiž to hmyzí), tajuplné mořské hlubiny a na úplný závěr opět člověk. Tentokrát jeho tělo – zevnitř i zvenku, především očima moderní medicíny. Od modelu plic „zčernalých“ kouřením přes vývoj lidského embrya až po lidskou emocionalitu a sexualitu.
Je až neuvěřitelné, kolik toho Haus der Natur nabízí. Co si z něj odneseme, na co se zaměříme, to je vlastně na nás. Haus der Natur je vlastně velkým svědectvím o emancipaci člověka z přírody, ale také o tom, že je a zůstává její součástí.
Po poledni se na nás usmálo štěstí a mraky se postupně rozutekly. Nejprve pevnost nad městem, a nakonec i vrcholky místních hor byly opět viditelné. Mohli jsme tedy s radostí zamířit do Salcburské Zoo. Malebné až útulné zahrady na samotném okraji města.
ZOO vzhledem ke své malé rozloze nabízí zajímavý mix zvířat. Spíše těch evropských než exotických. Výjimkou jsou dravé, kočkovité šelmy, kterých má ZOO na svou velikost nepoměrně velké množství. Gepardi, levhart, lev a lvice, jaguáři… Na ZOO je krásné především její umístění – v údolí pod velkým skalním převisem, podél kterého směřovala naše prohlídka. Všude kolem hory a svěží vzduch.
Po další krásné prohlídce jsme se vrátily se zapadajícím sluncem opět do centra. Studenti měli poslední příležitost navštívit zákoutí především Starého města, nějakou pěknou kavárnu či dokoupit tradiční suvenýry a nejtypičtější sladkost – Mozartovy koule.
11. 11. – den čtvrtý
Ráno bylo opět prosluněné. Čekala nás poslední zastávka naší cesty – Mirabell, tedy „krásný“ (lat. mirabilis). Krásné je na zámku opravdu vše. Neoklasicistní přestavba z 19. století, prvotřídní výhled na pevnost, a především jeho zahrady. Bohužel, v listopadu již odkvetlé, ale přesto působivé. Zahrady jsou zkrášleny řadou soch z řecké mytologie.
To vše dokresluje jakousi zvláštní atmosféru celého města, a tím i našeho pobytu. Město díky bílé zástavbě působí trochu jako perla, jejíž hodnotu lze těžko vyčíslit. Jistě i z tohoto důvodu je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Proto návštěva tohoto města zanechává v člověku pocity krásy, elegance, ale možná i inspirace. Což by snad potvrdili jeho významní obyvatelé. Wolfgang Amadeus Mozart, Christian Doppler nebo třeba česká herečka Lída Baarová.
Naplněni zážitky, jsme se vrátili na nádraží, kde jsme naši prohlídku v úterý zahájili. Stihli jsme asi všechno, co se za necelé čtyři dny v Salcburku stihnout dalo. A nebylo toho vůbec málo! Věřím, že jsme si to všichni užili a těšíme se, kam vyrazíme příště.
Bc. Kristina Lacinová a Mgr. Štěpán Raška