Den šestý 11.06.2026:
Vyrazili jsme za úsvitu z našeho dočasného domova v Kolymbyi. Moře bylo hladké jak zrcadlo a opar nad ním halil vše jak Odyseovi na jeho cestách. V brzkých ranních hodinách, kdy se Lindos halil do zlatavého opálení prvních paprsků, jsme přirazili k molu v přístavu pod majestátní perlou Středomoří.
Výstup na antickou akropoli byl jako návrat v čase — krok za krokem mezi kamennými sloupy a ruinami, s větrem, co voněl solí a tymiánem, a výhledem, který se rozprostíral jako nekonečná modrá malba. Ta chvíle nahoře, když moře zrcadlilo oblohu a bílé domy se skláněly ke smaragdovým zálivům, v nás zůstane dlouho. Z vrcholu akropole jsme viděli zátoku sv. Pavla, čistou a průzračnou jak dětská duše.
Po sestupu jsme se nechali rozmazlovat Gelo Blu — zmrzlina tu chutná jako štěstí: krémová, osvěžující, s kapkami slunce. Oběd nás nabil energií na odpoledne.
Plavba zpět lodí byla divoká i něžná zároveň. Zastavili jsme na Agathi beach s růžovými kamínky a párem neposedných koz. Také jsme se zastavili na nejznámější pláži Tsampika, kde jsme se bezstarostně vrhali do vln, skákali, plavali a nechali slanou vodu stříkat kolem nás. Poslední zastávkou byla pláž St.Nicolas Beach.
Když se den chýlil, loď nás nesla zpátky k Irene Palace. Vracíme se unavení, s pískem ve vlasech, s chutí moře na rtech a s pocitem, že jsme prožili kus ostrovní poezie — den plný světla, chutí a svobody. Dnes jsme si užili nádherný mořský den.
