Výlet na Rhodos

Je čtvrtek 6. června 2019. Na letišti V. Havla se schází několik studentů KGM, každý v reprezentativním triku označeném emblémem naší školy a státní vlajkou. Tričko není jen osvědčeným atributem totožnosti, ale zároveň předjímá to, nač se všichni těšíme. Symbolizuje azurové nebe, tyrkysové moře a blankytnou pohodu s prázdninovou příchutí. Máme namířeno do Řecka, konkrétně na Rhodos. 12 denní pobyt má ozdravné, poznávací a zážitkové poslání. Do kolébky evropské civilizace přilétáme zhruba půl hodiny před půlnocí. Autobus nás přiváží k luxusnímu hotelu Irena Palace, kde máma zajištěno ubytování. Nevítá nás Kolos rhodský, jeden ze starověkých divů světa, nýbrž jiný kolosální kousek, a to manažer naší školy p. prof. Rousek. Úsměvy nešetří a získává si nás přichystanou svačinou. Nutno říci, že hotelový personál je i přes značně pokročilou hodinu ochotný a přívětivý. Tomu se, panečku, říká pohostinnost.

Pátek. Studenti jsou rozděleni do 5 družstev, neboť v průběhu pobytu budou soutěžit v plnění různých úkolů. A hned je tu první. Na koho Euterpé, múza Lyrického básnictví, shlédne nejvlídněji? Komu požehná?
Studenti totiž musí vymyslet básničku, která daný tým co nejvýstižněji a nejvtipněji představí. Zadařilo se. Všichni interpreti si vysloužili potlesk. I Homérovo srdce by zaplesalo.

Sobota. Gymnazisté usiluji o přízeň a shovívavost boha Poseidona – Mají vytvořit co nejpůsobivější artefakt na pobřeží. Primát získává obří želva, kterou obdivují kolemjdoucí ještě několik dní poté, co ostatní přimořské stavby vysochané z písku, mušli a kamení zpustošily peřeje, či barbarsky lhostejná noha člověka.

V neděli večer vyrážíme do nedalekého městečka Kolymbia. Mikrosvět charakterizující celé Řecko. Jeho pulsující svéráz.

Pondělí. Jedeme na výlet. Navštěvujeme malebné městečko Lindos a podnikáme cestu i do hl. města celého ostrova, Rhodosu. Společnost nám dělá sympatická průvodkyně ze Slovenska. Slovenština je nádherná. Měkká a libozvučná. Zážitek z výletu je umocněný.

V úterý pomyslně křísíme dávno zašlé časy. Vytváříme totiž dvě třídní společenství. Jedno tvoří ctihodní měšťané s aristokratickou smetánkou a druhé se rekrutuje ze zavrženíhodných živlů a individuí pochybné pověsti. Sestává z pirátů, bukanýrů, flibustýrů, korzárů a ztroskotanců a vůbec všelijakých roztodivných Lúzrů. Těmto desperátům a vyvržencům celí šarmantním, leč neblaze proslulý kapitán Jack Sparrow. Jen papoušek mu tentokrát chybí. Obě výletní skupiny plují podél ostrova a postupně na vlastní kůži zakoušejí akvamarínovou průzračnost vod a sálající zlať těchto pobřeží: Agathy beach, Red beach. Téhož dne večer studenti vzývají bohyni/múzu Thálii. Nejspíš se uvolila a inspiraci jim snukla, protože divadelní kreace, jež jsme zhlédli, byly místy doslova strhující. Například M. Pochmona podezřívám, že měl s Thálií soukromý dýchánek, neboť jeho performance (výkon) Neměl(a) daleko k tomu, aby byl ohrožena slovem božský/á.

Ve středu jsme nechali zavzpomínat na starobylou slávu starořeckých olympiád. Sportovalo se a k vidění byly i mimořádné výkony.

Čtvrtek byl zasvěcen intelektuální činnosti. Studenti řešili kvíz, jenž testoval nejen znalosti zeměpisné a historické, ale ověřoval i vědomosti obecně kulturní. Jen o malou chvíli později se hoteloví hosté mohli nechat unést fascinující podívanou. Přímo před jejich zraky se odehrával souboj titánu. Tým studentů totiž vyzval k utkání ve vodním pólu tým profesorů. Za předpokládaně vyrovnaného duelu se však stala poměrně jednoznačná záležitost. Squadra azurra kantorů své mladistvé protivníky porazila rozdílem třídy. Doslova je deklasovala. Prim v této hře kočky s myší hrál p. prof. Kratochvíl, rozený kanonýr, (urostlý jako) Herkules s muškou čarostřelce. No zkuste zastavit kráčející skálu se smrtonosnou zbraní.
Pátek byl vyhrazen nejerotičtějšímu druhu uměni – tanci. Chlapci a dívky započali s nácvikem tanečního vystoupení, jež by v plné kráse manifestovalo pohybovou eleganci (způsobilost), graciézní křivky a sladkou uhrančivost zlatisté pleti.

V sobotu, předposlední den našeho pobytu, se všechny týmy předvedly a bylo na co se dívat. Byl to tak velkolepý a impozantní spektákl, že porotě, sestavené z renomovaných expertů, málem nestačilo bodovací škála k ohodnocení jednotlivých tanečních estrád. Umělecky laděný den se šeřivě chylil k poetickému večeru a jeho smrákavou magii korunovalo jásavé koupání v šumícím moři. Jak mocné bylo zadostiučinění vyprahlých těl opájených chladivým šampusem mořské pěny.

Neděle. Poslední den pobytu. Bilancuje se. Vyhodnocuje se. Rozdělují se odměny. Samozřejmě nemůže chybět závěrečná diskotéka. Kolik bylo návázáno nových přátelství? Kolik vzplanulo lásek? Neptej se mysli, jestliže zpěněný pohár zjitřeného srdce přetéká.

Zážitky se přetaví do vzpomínek a ty jen tak nezhasnou. Žhnou božským plamenem. Adié, Řecko. Tak zase za rok!

Mgr. Jaromír Andrýsek