Ďáblický hřbitov

Občas se stane, že nás různé vzdělávací aktivity zavedou i na místa, která nebývají obvyklým cílem školních výprav. Tak tomu je v případě exkurse na hřbitov v Ďáblicích, kam jsme se vydali se septimány v rámci jedné z posledních hodin společenskovědního semináře. Role průvodkyně se ujala Kateřina Konečná, kterou můžete potkat i na exkursích pro veřejnost pořádaných Správou pražských hřbitovů a která nám potvrdila, že jsme zatím jediná škola, která takové exkurse absolvuje v rámci výuky.

A co že jsme to na hřbitově hledali? Ačkoliv je tento hřbitov poměrně unikátní kubistickou architekturou a svou parkovou úpravou patří možná k vůbec nejmalebnějším u nás, nevydali jsme se za temnou romantikou, nýbrž jsme šli po stopách třetího odboje. Ďáblický hřbitov totiž v dobách minulých sloužil jako masové pohřebiště obětí komunistického režimu. U jeho severní zdi, kam se takto pohřbívalo, proto dnes najedeme symbolické hroby různých více či méně známých osobností. Mezi studentům nejznámější jména bezesporu patří Milada Horáková, jejíž popravu si v těchto dnech připomínáme, či umučený kněz Josef Toufar. Vedle známých osudů jsme byli upoutáni i dramatickým životním příběhem Stanislava Stránského, který býval politickým vězněm a který se po revoluci o vznik symbolického pohřebiště nejvíce zasloužil. Abychom se ale nebavili jen o smutné historii našeho národa, zastavili jsme se ještě v jedné části hřbitova, kterou je Les vzpomínek – první oficiální přírodní pohřebiště u nás, kde se můžete nechat pohřbít ke kořenům vybraného stromu.

Na konci zhruba hodinu a čtvrt dlouhé exkurse jsme tak měli o čem přemýšlet. O minulosti, o zločinech komunismu, o hrdinství obyčejných lidí, …

David Chlumský